Škola ve Staré Rovni

 Tereziánské a josefinské reformy se dotkly i obcí Staré a Nové Rovně. „Všeobecný školní řád“ vydaný Marií Terezií 6. prosince 1774 s nařízením posílat děti ve věku 6 - 12 roků do školy začal platit i pro obě obce. Jeho realizace nebyla tak jednoduchá, jak by se zdálo. Až zrušení nevolnictví císařem Josefem II. 1. listopadu 1781 přineslo zásadní, ale dílčí změnu. Nevolnictví znamenalo, že člověk na vesnici nemohl bez souhlasu feudála změnit bydliště, uzavřít sňatek, změnit povolání, ani jiné stránky svého života a života svých dětí. Zrušením nevolnictví přestal být člověk na vesnici „zbožím“ a znamenalo to určitou úlevu.

 Zůstalo však poddanství, spojené s vlastnictvím půdy šlechtou a povinností roboty, odvodu feudální renty tvořené gruntovní činží, přádelným, odvodem drůbeže. husy, slepice a vejce. Z toho všeho se museli lidé na vesnici vykoupit po roce 1848.

 Poměry ve Staré Rovni zachycuje školní kronika, kterou začal psát v roce 1883 učitel Jan Horňanský. V zápisech se vrací k roku 1826, kdy byl řídícím učitelem farní školy ve Vranové Lhotě Ignác Kašpar a posílal do Staré Rovně své podučitele Antonína Hodinu a Ignáce Brandstätra. Škola ve Staré Rovni sloužila jako pobočná – exkurendní ke škole ve Vranové Lhotě. Podučitelé dostávali roční plat 60 zlatých a ostatní svůj příjem si vybírali od rodičů, kteří posílali své děti do školy. Byly to 2 krejcary týdně za dítě (sobotales). Vyučovalo se čtyři dny v týdnu tzv. „trivium“ číst, psát, počítat a náboženství. Když však obce Stará Roveň, Nová Roveň a Veselí odmítly posílat pro katechetu povoz, byly tyto vesnice z rozhodnutí arcibiskupské konsistoře svých škol zbaveny a děti musely chodit do Vranové Lhoty. V roce 1871 se rozhodli obyvatelé Staré Rovně požádat o vlastní školu alespoň v zimě. Žádost byla zemskou radou 29. ledna 1872 schválena s českým vyučovacím jazykem s platností od školního roku 1872. Zástupci obce Josef Dostál a Josef Bušina slíbili okresnímu školnímu dozorci ve Svitavách, že obec bude usilovat o postavení své vlastní školy.

 Prostory pro třídu byly pronajaty od Josefa Dvořáčka čp. 17 na asi šedesát dětí. Za učitele byl přijat Hynek Nezbeda z Podolí, který předtím vyučoval po domech. Bydlel na čp. 15 a dostával plat 20 a později 25 zlatých z učitelské pokladny. V místnosti bylo šest lavic, které získala obec darem od Městečka Trnávky jako vyřazené, když se v Trnávce v roce 1872 začala stavět nová škola. V roce 1880 byl ustaven učitelem Hynek Smítal z Milkova (*1859), ale již v roce 1884 byl jmenován uči-telem v Bohdalově a do Rovně nastoupil z Bohdalova Jan Horňanský (*1862) dne 9. září 1884. Pocházel ze Sentic u Tišnova a později učil i v Pěčíkově. Náboženství vyučovali kaplani z Vranové Lhoty. Učitel Horňanský bydlel u Františka Zezuly na čp. 7 a rok u Josefa Bílka na čp. 6. Od obce dostával dva metry dříví. Když v roce 1886 vyhořelo Dvořáčkovo stavení, vyučovalo se během oprav na čp. 11 u Josefa Odstrčila. V roce 1889 bylo povoleno vyučování ručních prací pro děvčata. Učili se šít, plést a háčkovat. Učitelkou byla Aloisie Horňanská, manželka učitele. Od roku 1874 byla v obci zřízena místní školní rada. Předsedou byl Josef Dostál z čp. 9, místopředsedou Jan Novák z čp. 19 z Nové Rovně. Školní dozor byl vykonáván ze Svitav, Moravské Třebové a od roku 1886 Eduardem Matouškem, řídícím učitelem z Cetkovic. V roce 1891 odešel Jan Horňanský učit do Pěčíkova a do Rovně přišel Václav Konečný (*1862), rodák z Dobromělic, který předtím učil rok v Pěčíkově. Učitelkou ručních prací byla Antonie Hopjanová z Ludmírova.

Na jaře 1892 povolil zemský sněm stavbu nové školy s dotací 1.000 zlatých. Císař přidal 100 zlatých a arcibiskup Dr. Kohn 25 zlatých. Hned z jara bylo nakoupeno 30.000 cihel a navezen písek a kamení. Stavba byla na základě konkursu zadána Habicherovi z Moravské Třebové. Na podzim byly zhotoveny základy a v listopadu 1893 stavba dokončena. Stavba stála 4.300 zlatých a učit se začalo 21. listopadu 1893. Starostou obce tehdy byl Josef Odstrčil z čp. 11. Ke škole patřila i zahrada a kolna. Po zhoubných požárech, které postihly Starou i Novou Roveň a Bídov, byl v roce 1899 založen „Dobrovolný sbor hasičský“. Předsedou byl Jan Šilhan z Nové Rovně, velitelem Tomáš Pecha z Nové Rovně a jednatelem učitel Václav Konečný. V roce 1903 postavila obec nový kamenný kříž, který zhotovil kameník Hlobil. V roce 1904 chodilo do školy 42 dětí. Od ledna 1906 začal do obce docházet listonoš z Vranové Lhoty.

 V roce 1907 (20. 8.) odchází z Rovně učitel Václav Konečný na místo řídícího učitele v Horním Štěpánově a z Horního Štěpánova přišel učitel František Cigánek (*1875), pocházející z Brušperku. Ten se ihned zapojil do vzdělávání dětí, osvěty v obci a z jeho podnětu se dne 27. října uskutečnila schůze místního odboru „Národní Jednoty“, na které byl přítomen Rudolf Pillich z Městečka Trnávky. Do školního roku 1908 - 1909 bylo zapsáno 39 žáků. Na konci roku 1908 se začalo jednat o vybudování silnice z Plechtince do Staré Rovně. Doposud se jezdilo „kamennou cestou“, která přestala vyhovovat. Na realizaci se muselo ještě dlouho čekat. Počty žáků se pohybovaly kolem 40 i více. V roce 1909 se rozhodli kameníci, pracující v dolech na Pišperku, že ze svého platu budou přispívat chudé škole na školní pomůcky.

 V roce 1910 došlo ke sčítání obyvatel obce. Ve Staré Rovni v té době žilo v 30 domech 94 mužů a 86 žen a v Nové Rovni v 22 domech 50 mužů a 43 žen. Na zdravotní stav dětí dohlížel lékař z Kladek, později z Konice, Trnávky, Vr. Lhoty i odjinud. Učitel Cigánek často churavěl a v roce 1912 jej čas zastupoval Josef Hrazdira z Velkých Opatovic a Jaroslav Fidler z Vranové Lhoty, v roce 1914 téměř půl roku. Válka, která se rozhořela po atentátu v Sarajevu 28. června 1914, výrazně poznamenala i jinak klidný chod vesnice a školy. Mobilizace, odchod mužů na frontu, rekvizice zvonků ve Staré Rovni i na Dvorku, měděných kotlů, mosazi, rozpis dodávek obilí… Ke všemu se navíc přidružilo počasí s horkým létem a ustavičný déšť v srpnu na prosycenou zem. Toto počasí se podepsalo na sklizní obilí, brambor i řepy. Do školy v září 1914 nastoupilo 54 žáků. Na konci července 1915 byl učitel Cigánek i přes svůj zdravotní stav povolán na vojnu. Od 15. září jej zastupoval Vojtěch Kráčmar, zatímní učitel v Borotíně, pocházející z Cetkovic. Stěžuje si, že třída zeje prázdnotou. Úřady rozhodly, že děti mohou pomáhat doma rodičům nebo i příbuzným v hospodářství.

 Do školního roku 1916 - 17 bylo zapsáno 61 žáků, ale to už nastoupila persekuce proti Čechům. Národní písně byly prohlášeny za vlastizrádné a vyloučeny ze zpěvníků a čítanek. Zakázán byl již dříve „Sokol“ a jiné vlastenecké spolky. Došlo k celkovému zhrubnutí mravů, školu nevyjímaje. V důsledku neúrody se začal projevovat citelný nedostatek životních potřeb. Na začátku školního roku 1917 - 18 byl učitel Kráčmar pověřen soupisem sklizně za rok 1917. Jaro 1918 přišlo brzy, ale teploty v dubnu dosahovaly až 35 stupňů. Prameny a potok na Rovni vyschl. Koncem června se po třech letech vojenské služby vrátil učitel Cigánek. Učitel Kráčmar odešel zpět do Borotína. Cigánek byl povolán v roce 1915 k 93. pěšímu pluku do Šumperka, i když byl původně uznán služby neschopný. Jeho klasifikace byla změněna na schopen strážní služby. Důvodem bylo, že jeho dokumenty byly označeny písmeny P. U. (politicky nespolehlivý) v době persekuce Čechů. Po výcviku byl povolán do Opavy k trestné učitelské rotě, kde povolán do Opavy k trestné učitelské rotě, kde bylo 70 českých a moravských učitelů a profesorů. Kým byl v roce 1915 obviněn z rusofilství a antimilitarismu se mu nepodařilo zjistit, pouze to tušil. V reakci na to později vystoupil z římsko-katolické církve a zůstal bez vyznání. Ve školním roce 1918-19 bylo zapsáno 55 dětí.

 Že byl 28. října 1918 vyhlášen Národním výborem v Praze Československý stát, se dozvěděli lidé při pohřbu P. Josefa Hnáníčka ve Vranové Lhotě, který zemřel na španělskou chřipku až 30. října. Na hostinec „U Krejčů“ byl vrácen štít Sokola a dvouhlavý orel z pošty odstraněn. 

 V listopadu byla škola uzavřena pro španělskou chřipku, která v kraji řádila. Onemocněli jí téměř všichni žáci i rodiče ve Staré Rovni. Zemřela na ni  Marie Zatloukalová z III. oddělení.

 Na jaře 1919 vysadily děti a rodiče při „Stromové slavnosti“ ve Staré Rovni „Lípu Svobody“, na Nové Rovni „Lípu Masarykovu“ a na Bídově „Jasan Wilsonův“. Dne 13. června byla škola v Rovni vykradena stejnými zloději, kteří zavraždili v Trnávce ředitele Grnu. 

 Na podzim 1919 (22. 9.) se konečně dočkala Stará Roveň výstavby silnice z Plechtince. Vysoutěžili ji Julius Mackerle a Ing. Hrbata, stála 317.794,- Kč a kolaudována byla 13. června 1922.

 V roce  1921 se 3. února rozsvítila ve Staré Rovni první žárovka. V tom roce měl učitel Cigánek od března zdravotní dovolenou do konce školního roku. Zastupoval jej Jaroslav Římský. V roce 1921 bylo sucho od jara až do podzimu. Vedra v létě až 40 stupňů ve stínu. V únoru 1922 mrazy na Rovni až - 26 stupňů. Učitel Cigánek se 4. září 1922 přestěhoval do Hnojic u Šternberka, kde byl jmenován učitelem, a na jeho místo v Rovni přišel František Komoň (*1893) z Roubaniny. Narodil se ve Velké Roudce u Velkých Opatovic.

 V lednu 1923 byl na škole zřízen „polévkový ústav“ pro přespolní děti a děti nezaměstnaných. Vařilo se pro 32 dětí u pana Grézla ze Staré Rovně čp. 5. V novém školním roce 1923–24 bylo zapsáno 38 žáků a do osnov byla zařazena občanská nauka, ruční práce, domácí hospodářství a tělesná výchova.

 Na konci 1923 se začala na Pišperku dolovat šamotová hlína. Dne 13. června 1926 byl na Staré Rovni odhalen pomník obětem I. světové války. V únoru 1927 postihla děti i dospělé chřipka, které podlehl Antonín Dostál a Jan Šilhan. Od 1. září 1927 navštěvovalo školu 33 dětí.

 Dne 15. dubna 1928 letěla nad „Plánivami“ směrem k Trnávce a Moravské Třebové vzducholoď „Italia“ s generálem Nobilem a Dr. Běhounkem na palubě. V létě 1928 byla obrovská vedra a na Staré Rovni a Dvorku vyschly studny.

 V lednu 1929 napadlo až 70 cm sněhu a teploty na Rovni klesly až na – 29 stupňů. V Městečku Trnávce dokonce až na – 40 stupňů. Vyučování bylo zastaveno.

 Dne 16. června 1929 projel krajem prezident T. G. Masaryk a děti z Rovně jej přivítaly v Petrůvce. Rovněž učitel Komoň nebyl pevného zdraví. Od ledna 1931 jej zastupoval Josef Korčák z Vranové Lhoty a od března Františka Nedomanská z Roubaniny. Na podzim 1931 se učitel Komoň podrobil operaci v Praze a po dobu nemoci jej zastupoval Alois Hloušek z Úsobrna. Do školy chodilo kolem 30 dětí až do roku 1938.

 Dne 12. června 1937 udeřil do školy blesk, ale škodu nezpůsobil. Po mnichovské zradě v roce 1938 přišlo do Rovně 12. října 24 našich vojáků - hraničářů z 6. pluku, vedení por. Prátem. Docházelo k obsazování českých území zabraných Německem a pokučeských území zabraných Německem a pokusům obsadit i Pěčíkov. Dne 24. listopadu došlo ke konečnému záboru i Městečka Trnávky a dalších obcí. Do Jevíčka se bylo možno dostat pouze s propustkou vystavenou starostou obce. Na konci roku 1939 učitel Komoň znovu onemocněl a zastupoval jej Josef Večeř z Pavlova až do března.

 Na konci školního roku bylo ve škole 23 dětí. Dne 4. července 1940 byly všechny kroniky zabaveny a jako závadné uloženy v Litovli. V září 1940 zastupovala učitele Komoně učitelka Marie Pytlíčková z Vranové Lhoty.

 Od 26. října 1940 byla na škole povinně vyučována němčina. Počet dětí se během války pohyboval od 25 do 34 žáčků. Obec jmenovala od 14. února 1943 školnicí paní Josefu Nečasovou. V Litovli byli 23.–28. srpna 1943 přeškolováni učitelé k dějepisu. Tento kurz postavil dějiny českého národa na hlavu, jak napsal po válce učitel školy. Ale i dnes se najdou lidé, kteří jsou schopni vykládat dějiny ne tak, jak se skutečně staly, ale jak se měly stát. Stačí jen projít knihkupectvím. Učitelé byli zváni i na doškolovací  kurzy němčiny. Povinnou němčinu vyučoval na škole v Rovni Jan Vašíček z Bezděčí. V prosinci 1944 se zhoršila výrazně docházka do školy pro nasazení rodičů na lesní práce. Nakonec bylo vyučování zastaveno do 3. dubna 1945.

 Dne 31. ledna 1945 spadlo na „Plánivách“ letadlo. Jeho trosky byly odvezeny 20. února do Prostějova. Kronika popisuje i pobyt partyzánů v Rovni a okolí a osvobození republiky Rudou armádou. V roce 1945 - 46 došlo v důsledku odchodu značného počtu občanů Rovně do Chornic, Vidnavy a jinde, kde osídlili k značnému poklesu žactva. V roce 1946 - 47 zůstalo v Rovni 13 žáčků. V roce 1950 skončil po 28 letech s vyučováním ve Staré Rovni učitel Komoň. Na jeho místo nastoupil od 1. září 1950 nový učitel Jaroslav Šmerák (*1902). Pocházel z Deštné u Letovic. Do školy docházel z počátku z Pěčíkova, kde bydlel v domě čp. 28, než si v roce 1951 koupil domek čp. 32. Školní byt obýval až do prázdnin 1956 původní učitel Komoň, protože mu nebyl jeho domek v Jevíčku do té doby uvolněn.

 Děti z Rovně sbíraly pilně papír, hadry a hlavně léčivé rostliny a za utržené peníze jezdily na zájezdy do Brna, Prahy, Macochu, Bouzov, Olomouce a jinde. V roce 1953 spolu s dětmi z Bezděčí nacvičily děti z Rovně pod vedením učitele Šmeráka a učitelky Vrbkové divadelní hru „Stříbrná studánka“, která se hrála 8. března 1953 v hostinci „U Langrů“ v Bezděčí. Jako malý hošík jsem na ní také byl. V tom roce 9. května napadlo 20 cm sněhu na rozkvetlé stromy a vydržel až do 12. května. V říjnu a listopadu přišly mrazy a sníh. Brambory a řepa se sklízely ve sněhu a někde se vůbec nesklidily.

 Po odstěhování učitele Komoně sloužila velká třída ve škole coby „spolková místnost“.

 Od 1. července 1960 byl zrušen okres Moravská Třebová, vznikl okres Svitavy a připadl do kraje Hradec Králové.

 Od 1. září 1961 začal do Staré Rovně jezdit autobus.

 V roce 1961-62 chodilo do školy ve Staré Rovni 10 žáků. Dne 24. dubna 1962 proběhlo jednání za přítomnosti učitele Jaroslava Šmeráka, Antonína Stropka, Ladislava Doležala, zástupců okresu a rodičů dětí o zrušení školy ve Staré Rovni. Učitel Šmerák odchází do výslužby a po návrhu Lubomíra Dosoudila rodiče mlčky souhlasili se zrušením školy od 1. září 1962. Tak skončilo téměř 150 roků školy na Staré Rovni.

   Zdroj: Zpravodaj OÚ Městečka Trnávky - Jiří Vondra, kronikář obce