Strašidelná vichřice

 Před lety chodívali lidé ze Staré Rovně na práci v jiných dědinách a poněvadž chodili lesem, zažili často všelico podivného. Do práce vycházeli časně ráno, ba někdy přímo v noci, kdy bylo všude tma, takže mnohdy ani neviděli na cestu.

 Jedna taková cesta vedla z Rovně k Vražnému. Chodilo se po ní také do Jevíčka. Když šli roveňští lesem, přicháze­li na této cesté k jednomu místu, kde vždy vznikala náhle hrozná vichřice. Jinde v lese bylo ticho a panoval hlubo­ký klid, ale na onom místě zuřil vichr, až se mohutné stro­my ohýbaly jako proutky a v jejich větvích to hučelo jako při nejhroznější a nejdivočejší bouři. Vítr svištěl, až v kostech mrazilo, všechno kolem se otřásalo, takže naho­dilí chodci se chvěli hrůzou a báli se jít dále. Někdy se jim zdálo, že v hukotu vichru slyší dětský pláč a naříkání, Kvilive zvuky dětského nebo ženského hlasu bylo jasně slyšet v rachotu praskajících kmenů a do toho vpadalo strašidelné dunění, až se celý les otřásal. Lidé polekané prchali z tohoto místa a konečně se nikdo neodvažoval jít v noci k Vránžnému.

 Povídalo se, že tam řá­dí lesní duch, v něhož je zaklet nějaký loupežník a nebo vrah. V hlubokých lesích od Vránové Lhoty k Rovni, Bezděčí a Vražnému stalo se mnoho vražd a duše zavražděných i vrahů se tam zjevovaly a naplňovaly hrůzou celý kraj. Před lety se jistě na onom místě také stala nějaká ukrut­ná vražda, o níž nikdo nevěděl. Snad při tom zahynul i zlo­činec, který ji spáchal a jenž pak byl zaklet do lesního ducha. Jeho oběti jej pronásledovaly v podobě lidských hla­sů při řádění vichru,rozpoutaného působením lesního ducha. Pak tam někdo pověsil čtyři svaté obrázky. Lidé se u nich modlili a v lese nastal klid. Od té doby chodí lidé lesní cestou z Rovně do Vražného beze strachu.