Lesní duch

 Před lety chodívali lidé ze Staré Rovně na práci v jiných dědinách a poněvadž chodili lesem, zažili často všelico podivného. Do práce vycházeli časně ráno, ba někdy přímo v noci, kdy byla všude tma, takže mnohdy ani neviděli na cestu. Jedna taková cesta vedla z Rovně k Vrážnému. Chodilo se po ní také do Jevíčka. Když šli z Rovně lesem, přicházeli na této cestě k jednomu místu, kde vždy vznikala náhle hrozná vichřice.

 Jinde v lese bylo ticho a panoval hluboký klid, ale na onom místě zuřil vichr, až se mohutné stromy ohýbaly jako proutky a v jejich větvích to hučelo jako při nejhroznější a nejdivočejší bouři. Vítr svištěl až v kostech mrazilo, všechno kolem se otřásalo, takže nahodilí chodci se chvěli hrůzou a báli se jít dále.

 Někdy se jim zdálo, že v hukotu vichru slyší dětský pláč a naříkání. Kvílivé zvuky dětského, nebo ženského hlasu bylo jasně slyšet v rachotu praskajících kmenů a do toho vpadalo strašidelné dunění, až se celý les otřásal. Lidé polekaně prchali z tohoto místa a konečně se nikdo neodvažoval jít v noci k Vrážnému. Povídalo se, že tam řádí lesní duch, v něhož je zaklet nějaký loupežník nebo vrah.

 V hlubokých lesích od Vranové Lhoty k Rovni, Bezděčí a Vrážnému stalo se mnoho vražd a duše zavražděných i vrahů se tam zjevovaly a naplňovaly hrůzou celý kraj. Před lety se jistě na onom místě také stala nějaká ukrutná vražda, o níž nikdo nevěděl. Snad při tom zahynul i zločinec, který ji spáchal a jenž pak byl zaklet do lesního ducha. Jeho oběti jej pronásledovaly v podobě lidských hlasů při řádění vichru, rozpoutaného působením lesního ducha.

 Pak tam někdo pověsil čtyři svaté obrázky. Lidé.se u nich modlili a v lese nastal klid. Od té doby chodí lidé lesní cestou z Rovně do Vrážného beze strachu.