Novoveská světýlka

15.03.2019

 Bylo to kdysi na jaře, kdy již končily přástky. Na kopeč­ku v chalupě u Šépkú se sešlo mnoho mladé chasy. Když od­cházeli domů, uviděli světýlka, která pobíhala na poli u Nové Vsi. Daleko se však od sebe nevzdalovala. Držela se pohromadě, chvílemi mizela, ale hned se zase objevila jinde. Všichni je zvědavě pozorovali, ale nebáli se, neboť světýlka byla daleko. 

 Pojednou se však ocitla na poli v Podevsi u Bezděčí. Než se překvapení diváci vzpamatovali, byla světýlka z polí až v Šuplerově zahradě, kde se točila, jakoby tan­covala. Nyní se všichni krčili jeden k druhému a nikdo se neodvažo­val jít domů, ač noc již značně pokročila. 

 Byla hustá tma a světýlka bylo dobře vidět. Neubývalo jich, naopak se zdálo, že jich přibývá. Stále se točila kolem sebe, rozběhla se a opět se srazila do chumáče, ale do vesnice se žádné světýlko neodvážilo. Chasa se třásla strachem, ačkoliv vi­děla, že taková světýlka ještě žádnému neublížila. 

 Pojednou se všechna světýlka ztratila a nebylo je vidět ani u Bezděčí, ani se vracet k Kove Vsi. Všude byla černá tma a nikdo z chasy, shromážděné před Šépkovým, se neodvažoval jít domů. Nezbylo nic jiného, než že hospodář musel každého z nich doprovodit až k domovním dveřím. 

 Na vesele pobíhající světýlka a strachuplnou noc se však ještě po letech vzpomínalo.