Ve starém gruntě U Koukalů kdysi strašilo. Sotva nastala osmá hodina večerní, objevilo se na dvoře černé hříbě, které divoce poskakovalo a od nikoho se nedalo chytit. Běhalo po dvoře až do půlnoci a pak zmizelo tak tajemně jak se tam večer objevilo.
Když jednou chtěli hříbě chytit a dávali mu ohlávku na hlavu, proměnilo se náhle v zeleného chlapečka. Byl to takový trpaslík, oblečený v myslivecký šat. Procházel se po dvoře a proslídil všechny kouty. Zdržoval se tam pak vždy do svítání. Když někdo z domácích vyšel na dvůr, po­zdravil trpaslík německy „Guten Tág“ bez ohledu na to, že je tmavá noc.
Domácí se báli trpaslíka více než černého hříběte. Nikdo z dědiny nechtěl v gruntě pomáhat, nechtěl se setkat s po­divným hříbětem nebo se zeleným chlapečkem. Časté návště­vy strašidel hospodáře trápily a zlobily. Proto poprosil kněze, aby hříbě i trpaslíka zažehnal. Kněz přišel, vykro­pil dvůr a pronášel modlitby. Trpaslík se v gruntě více neobjevil a čérné hříbě zmizelo s ním. Na gruntě pak byl pokoj a klid.

Stalo se kdysi, že kráva jedné hospodyně přestala dojit, ačkoliv byla zdravá a tlustá. Dříve dávala mnoho mléka, ale pojednou jako když utne, Ať se hospodyně jakkoliv na­máhala, nenadojila od ní více než několik kapek. Nevěděla si rady a uvěřila sousedkám, že kráva je očarova­ná. Nikdo však nevěděl, jak zbavit krávu čar a kouzel. Tu jednoho dne přišel do stavení neznámý muž v dlouhém tmavém šatě a prosil o kousek chleba a trochu mléka. Hospo­dyně mu ochotně ukrojila notný krajíc a přitom se omlouvala, že mléko mu dát nemůže, protože jí krava přestala náh­le dojit. Tu se muž usmál a řekl, že jistě užitek od krávy odbírá nějaká čarodějnice. Nabídl se pak, že selce pomůže, e čímž tato ráda souhlasila.
Muž vytáhl z rance láhev, v níž bylo něco živého, protože se to hýbalo. Pak vzal dvě malé skříňky a vložil do nich něco z láhve a něco ze svého tlumoku, Obě skříňky zakopal ve chlévě do země pod přední nohy krávy. Bručel přitom něco tajuplného pod vousy a selku poslal z chléva ven. Ta však jeho počínání pozorovala malým okénkem, ale mnoho toho neuviděla. Muž i kráva byli zahaleni jakousi slabou mlhou. Slyšela jen, že kráva třikrát silně zabučela a pak nastalo ve chlévě ticho.
Za chvíli vyšel neznámý muž z chléva a kázal selce, aby vzala hrotek a šla krávu podojit. Hospodyně uposlechla a podivila se, když nadojila plný hrotek dobrého mléka s hus­tou smetanou. Nalila hned mléka do hrnku a podala je muži, který si na něm spokojeně pochutnával. Když dojedl, pravil hospodyni, že nyní bude kráva dobře dojit, ale aby nikomu, zvláště cizím ženám, nevypravovala, kdo jí pomohl. Hospodyně se mu dobře odměnila a neznámý muž odešel. Kráva od té doby opravdu hodně dojila a měla mléko tak husté a dobré, že selka vždy stloukla mnoho más­la, ba poprvé je musila stloukat celé tři dny.

Nikde jinde v dědině se muž nezastavil, odešel z Bezděčí tak tajemně, jako se tam objevil. Když to po letech vypravovala, povídali lidé, že onen muž musil vědět, kdo v Bezděčí má krávu očarovanou a že přišel čarodějnici potrestat Vždyť měl v tlumoku všechno připravené, věděl tedy, co bude potřebovat.

Několik trnávských čarodějnic bývalo postrachem celého okolí. Scházívaly se vždy v květnu na cestě do Malíková, kde rostly tři prastaré mohutné lípy Společně se tam ve­selily a bavily tancem a proto se lidé báli v noci kolem lip chodit. Za jasných májových nocí totiž bývalo daleko slyšet jejich výskání.

Jedna z těch trnavských čarodějnic očarovala selce v Bez­děcí krávu, která pak dojila krev. Selka dobře věděla, kte­rá žena jí to provedla, ale bála ae ji prozradit, aby se vyhnula pomstě. Když ji viděla jít po vesnici, zavírala rychle vrata a utíkala k chlévu. Hodila na bránku plachtu, aby čarodějnice neviděla její dobytek.

Čarodějnice se učily jedna od druhé a jestli některá měla , dceru, vyučila ji teprve dokonale svému černému uměni. Ta­kové rodiny bývaly pak nejobávanější, neboť propadly úplné zlé moci a škodily každému na majetku a na zdraví. Většinou ubíraly užitek kravám svých sousedů. Krávy pak místo mléka dojily jasné červenou krev. Nechřadly ani nehubeněly, byly tlusté a žraly s chutí, užitek však neposkyto­valy žádný. Hospodyně nemohly prodat máslo ani tvaroh. Je­jich krajáče zely prázdnotou, maselnice zahálely v koutě komor, ale čarodějnice měly pěkného másla značně více, než by mohly stlouci od svých krav, jichž ostatně nikdy nemí­valy mnoho. Nač by poklízely a dojily, když si mohly přičarovat mléka s hustou smetanou víc, než měli na největším statku. Všechen čas věnovaly svým čárám a tak bohatly a mě­ly se dobře na úkor druhých.

Aby se zabránilo přístupu čarodějnic do chlévů, zastrkova­ly selky v Bezděcí před prvomájovou nocí k vratům a do hno­je na dvoře březové větve, plné svěžích mladých lístků, V této noci vnikaly čarodějnice nejvíce do cizích chlévů a snažily se dobytek očarovat. Když už se čarodějnici po­dařilo dostat na dvůr, nemohla vkročit do chléva dříve,dokud nespočetla všechno listí na břízkách a to nebylo snadné. Tím se omeškávala a zatím uplynula hodina, v níž mohla provádět svá kouzla. A když už se jí to podařilo u jednoho chléva, nemohla již uškodit ve chlévě druhém a tak byla většina krav v obci zachráněna.
Ve dne, kdy bylá hospodyně doma, nevpustila nikdy žádnou cizí ženu do chléva, i kdyby to byla její dobrá známá. Obvykle se nevědělo, která žena je zlou čarodějnicí, pro­to se hospodyně chránily každé návštěvnice. Bylo-li třeba pomoci při telení nebo onemocnění dobytka, volali se k pomoci jen muži. Cizí ženy kromě domácích se ani přitom nesměly do chléva ani podívat.

Bylo to kdysi na jaře, kdy již končily přástky. Na kopeč­ku v chalupě u Šépkú se sešlo mnoho mladé chasy. Když od­cházeli domů, uviděli světýlka, která pobíhala na poli u Nove Vsi.
Daleko se však od sebe nevzdalovala. Držela se pohromadě, chvílemi mizela, ale hned se zase objevila jinde. Všichni je zvědavě pozorovali, ale nebáli se, neboť světýlka byla daleko. Pojednou se však ocitla na poli v Podevsi u Bezděčí. Než se překvapení diváci vzpamatovali, byla světýlka z polí až v Šuplerově zahradě, kde se točila, jakoby tan­covala.
Nyní se všichni krčili jeden k druhému a nikdo se neodvažo­val jít domů, ač noc již značně pokročila. Byla hustá tma a světýlka bylo dobře vidět. Neubývalo jich, naopak se zdálo, že jich přibývá. Stále se točila kolem sebe, rozběhla se a opět se srazila do chumáče, ale do vesnice se žádné světýlko neodvážilo. Chasa se třásla strachem, ačkoliv vi­děla, že taková světýlka ještě žádnému neublížila. Pojednou se všechna světýlka ztratila a nebylo je vidět ani u Bezděčí, ani se vracet k Kove Vsi. Všude byla černá tma a nikdo z chasy, shromážděné před Šépkovým, se neodvažoval jít domů. Nezbylo nic jiného, než že hospodář musel každého z nich doprovodit až k domovním dveřím. Na vesele pobíhající světýlka a strachuplnou noc se však ještě po letech vzpomínalo.