+420 605 217 370   nova.roven@gmail.com

Vrch Hušák a Holubí studánka

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)
Ve zvlněné krajině Malé Hané, nad městečkem JEVÍČKO, hrdě vystupuje dominantní vrchol HUŠÁK. Je ukryt v rozsáhlém komplexu hlubokých lesů a s okolními vrcholky vytváří poměrně zdatný masív.
 Na vrcholu je památný strom a několik skalisek. Kamenná moře poté pokrývají také svahy Hušáku. Z Jevíčka sem vede zelená turistická trasa a nebo modrá z Městečka Trnávka,které končí pod Hušákem a dále je nutné pokračovat kolem studánky po zelené a zdolat vrchol poměrně strmím výstupem.
 
 Pod vrcholem je  HOLUBÍ STUDÁNKA s kapličkou a odpočívadlem.Voda zde vyvěrá pod kapličkou a traduje se,že její pravidelné pití je tedy léčivé!!.
 
Podle pověsti chorníckého domkaře Antonína stíhlo kruté neštěstí. Pozbyl vlády v rukou a jen stěží chodil. Na uzdravení nebylo naděje, hrozila bída, hrozil hlad.
 
Jednou se mu zdál zvláštní sen. Uviděl nadpozemsky krásnou paní.  Vznášela se nad vrcholy jedlí a tiše říkala: „Dej se vést bílou holubicí, přijdeš do lesa k prameni, který ti vrátí, čeho postrádáš …
 
Když se krásný sen vzdálil, chalupník se probudil. Slunce již bylo povýš, ale žena bylaještě ve světnici. Pomáhala mu při oblékání, a tu jí vypravoval o svém snu. „Jak?“  zvolala překvapeně, „bílá holubice? Před chvílí jsem ji viděla na jabloni!“  Antonínovu duši zalilo blaženství naděje. Vyšel na zápraží a opravdu, uviděl holubici.  Pozdravovala na jabloni ranní slunce, točila se v něm a klaněla, ale brzy popolétla o několik zahrad. Antonín, podporován ženou, šel za ní. sebral všechnu svou sílu a nevnímal nic než bílého ptáka vznášejícího se co chvíli nad zahradami, poli a lesem.
 
Holubice přivedla Antonína k prameni na Hušáku. Byl hrozně unaven, ale neodpočíval.  Jal se omýt v chladné vodě. Ponořil do ní své zvadlé ruce a div divoucí naplnil je život. Pmyl své nohy  a poznal že by došel na kraj světa.  Omyl svou hlavu i prsa  a pocítil sílu, že by mohl lámat železo. I poklekl, políbil zemi a po dlouhé době si zase zazpíval.
 
Po čase zde zbudoval třebovský kníže zděnou kapličku. Do studánky v kamenné podlaze pryští neustále silný pramen.

Obec Vrážné

Líbil se vám článek?
(1 hlas)

Poprve se Vrážné připomíná r. 1253, tedy tou dobou, kdy Přemysl Otakar II. se stal králem Českým. Začátkem 14. století patřila osada hradu Cimburku u Trnávky.
Když bylo r. 1848 úplně zrušeno patrimoniální zřízení, bylo Vrážné přiděleno k c.k. okr. soudu jevíčskému a tvořilo s Bezděčím politickou obec.
Roku 1867 se Vrážné odtrhlo od Bezděčí a utvořilo samostatnou politickou obec.

Jihozápadním směrem nad obcí, na vrcholu Hradisko (474m.n.m) se vyskytuje archeologické naleziště. Je středověkého původu a souvisí s ochranou makraběcího majetku, jež je ves jako jeho součást poprvé v roce 1258 uváděna. Konec tohoto sídla bude souviset s připojením k panství Cimburk v roce 1365, či natrvalo v roce 1407. Jednalo se o oválné valové opevnění na ostrém dlouhém hřebínku s příčkami 42 a 25 m, k němuž směřuje úzká šíje šířky asi 5 metrů a délky 150 metrů. Na bocích šíje jsou slabé náznaky dvojitého příkopu, který byl na hřebenu zasypán kvůli vjezdu lesní techniky. Tvrziště má poměrně rovný povrch, jen na konci je až 2 metry hluboká prohlubeň. Zda jde o pozůstatek věžové stavby, lze bez archeologického výzkumu jen spekulovat. Na jih dolů od tvrziště je výrazná větší plošina, která by mohla souviset s hospodářskou činností na objekt.

   Historie kaple

Dříve měla obec pouze věžovitou zvonici, která stála v jihozápadním rohu zahrady náležející k č. 8. Zvonice byla chatrná, proto se roku 1890 začala stavět nová kaple. Čistý náklad činil 2000 zl. V roce 1891 se zúčastnilo slavnosti svěcení velké množství lidí z celého okolí. Kaple byla zasvěcená světcům Cyrila a Metoděje.

O čertově kopečku u Vrážného

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Mezi vysokými kopci s temnými lesy sedí stulena malá horská vesnička Vrážné. Od severovýchodu přibíhá k ní od ,,strážnického vrchu,, čilý potůček, protéká vesničkou a běží vesele dále k jihozápadu.
Za dávných časů stával za vsí starý dřevěný mlýn. Jeden jeho štít vyhlížel k strmému ,,Hradisku,, , jehož temné lesy sahaly až k vesničce, druhý se usmíval na vesničku.
Stejnoměrné klapání mlýna oživovalo vesničku mezi lesy…..
Ve mlýně se rádi scházívali sousedé. Mlynář byl veselá kopa a člověk světa znalý a dovedl mnohdy vypravovat podivné věci. Panímáma zase pekla dobrý samožitný chléb, který byl znám i v okolí. Tu se tedy sousedé pravidelně scházeli a besedovali. Jejich nejmilejší zábavou byla hra v karty. Mezi ně chodíval prý i čert. Nikdy nikomu neublížil a všichni ho měli rádi.Čert při hře sedával nejraději na mlýnském kameni ve mlýnici.
Jednou ho chtěl pan otec trochu poškádlit. Spustil tedy vodu, mlýnský kámen se roztočil a dřel čertovi kůži. Čert zakřičel bolestí, vyskočil a utekl. Žert nepochopil a pokládal to za mstu. Za mlýnem se zastavil a hroze pěstí křikl divoce: ,, Pomsta má vás nemine! Zasypu mlýn a celou vesnici kamením i s vámi!,,
Sotva to dořekl, strhla se vichřice, až se stromy ohýbaly a lámaly jako třísky, země se otřásala a duněla, těžké černé mraky zatahovaly obzor, v okolních lesích a na kopcích to burácelo a sousedé stojící před mlýnem uprostřed běsnící přírody, s hrůzou zahlédli v plamenech ďábla, jak rve na ,,Hradisku,, balvany.
Zuřivě uchopil veliký balvan, vznesl se s ním do výše, letěl jako šílený k vesničce a spustil jej přímo na mlýn. Temnou nocí se ozvala strašná rána a mlýn byl v sutinách. Část jeho se propadla do země.
Ďábel se znova vrátil se skále, vytrhl obrovský červenavý balvan a opět jako divý letěl k vesnici, aby ji rozbořil. Nedoletěl však. Když se blížil ke mlýnu, zakokrhal ve vsi kohout a čert ztratil svou moc. Vida, že nemůže dokončit svou pomstu, dopálil se a zařval, až se všechno třáslo, spustil balvan a zmizel v povětří.

Dodnes vidíme za vesnicí zbytky bývalého mlýna, několik rozbořených zdí porostlých hložím a červenavý štěrkový kopeček, rozpadlý to čertův balvan, jemuž lid říká ,, čertův kopeček,,.

Prokletý hrad

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Obec Vražné  je velmi malou  obcí a najdeme ji v oblasti Malé Hané, poblíž městečka Chornice, severovýchodním směrem od města Jevíčko.  Od východního okraje obce se rozprostírají rozlehlé lesy. Jihovýchodně nad obcí se zvedá vrchol Hradisko ( 474 m.n.m.)  Nalézalo se zde opevněné sidlo,zřejmně z dob ranného středověku.Dnes se  jedná o zajímavou archeologickou lokalitu.

 
Podle pověsti zde stál hrad kterém přebývali rytíři. užívali jsi života a na práci měli nevolníky. Za vykonanou práci dostávali od nich málo jídla, ale hodně bití. nechávali pacholky a děvecky nosit vodu ze studíánky pod hradem v noci.  Vědry plnými vody se tak museli nosit do strmého kopce.  I když venku mrzlo.  na cestu pořádně ani neviděli.
 
Jednoho dne se ale stalo že jedno děvče ze zlostí nad tou namahavou prací zašla klít: „Kdyby se radši všecko propadlo pod devateru zem, hrad i s pány, všecko! Kdyby se to radši propadlo!“
 
Sotva to dořekla…. začla se plnit její kledba … Z hloubky se ozval rachot a táhlé dunění, vyšlehla červená záře a děvečka celá poděšená viděla, jak hrad na skále se kymácí, kácí a sype se, jako by byl z písku. Z kopce se valil kouř a prach a přes ně šlehal oheň. Děvečka stála jako zkamenělá. Za chvíli se celý hrad se vším všudy propadl  do země, rachot pomalu utichal, oheň uhasínal, kouř sedal na zem.
 
Kde stávaly hradby, věže a nádvoří, všude bylo pusto, po ničem ani památky. Hrad, pán a celá jeho družina se propadli pod zem. Lidé se divili když ráno ze vsi nebyl vidět hrad, ale byli rádi že nebylo krutých pánů, a dřiny kterou po nich byla požadována.

Vesnička Nová Roveň je částí Staré Rovně. Leží ve výšce asi 510 m nad mořem. Vznikla roku 1786 parcelací panského dvora Petra a Heřmana Blümegenových. Původně byla nazývána Dvorkem. Toto pojmenování se udrželo dodnes. Roku 1793 čítala 22 domů a 90 obyvatel, roku 1921 - 97 obyvatel (všichni české národnosti), roku 1930 - 22 domů a 91 obyvatel, roku 1946 má společné číslování s bývalou Starou Rovní. Nová Roveň patřila od počátku do Vranové Lhoty, od roku 1893 do Staré Rovně, nyní do Městečka Trnávky. V 19. století byla samostatnou obcí a podle obecní pečetě z roku 1791 měla ve znaku strom mezi dvěma srpy.

Černé hříbě a trpaslík

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Ve starém gruntě U Koukalů kdysi strašilo. Sotva nastala osmá hodina večerní, objevilo se na dvoře černé hříbě, které divoce poskakovalo a od nikoho se nedalo chytit. Běhalo po dvoře až do půlnoci a pak zmizelo tak tajemně jak se tam večer objevilo.
Když jednou chtěli hříbě chytit a dávali mu ohlávku na hlavu, proměnilo se náhle v zeleného chlapečka. Byl to takový trpaslík, oblečený v myslivecký šat. Procházel se po dvoře a proslídil všechny kouty. Zdržoval se tam pak vždy do svítání. Když někdo z domácích vyšel na dvůr, po­zdravil trpaslík německy „Guten Tág“ bez ohledu na to, že je tmavá noc.
Domácí se báli trpaslíka více než černého hříběte. Nikdo z dědiny nechtěl v gruntě pomáhat, nechtěl se setkat s po­divným hříbětem nebo se zeleným chlapečkem. Časté návště­vy strašidel hospodáře trápily a zlobily. Proto poprosil kněze, aby hříbě i trpaslíka zažehnal. Kněz přišel, vykro­pil dvůr a pronášel modlitby. Trpaslík se v gruntě více neobjevil a čérné hříbě zmizelo s ním. Na gruntě pak byl pokoj a klid.

Neznámý čarodějník

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Stalo se kdysi, že kráva jedné hospodyně přestala dojit, ačkoliv byla zdravá a tlustá. Dříve dávala mnoho mléka, ale pojednou jako když utne, Ať se hospodyně jakkoliv na­máhala, nenadojila od ní více než několik kapek. Nevěděla si rady a uvěřila sousedkám, že kráva je očarova­ná. Nikdo však nevěděl, jak zbavit krávu čar a kouzel. Tu jednoho dne přišel do stavení neznámý muž v dlouhém tmavém šatě a prosil o kousek chleba a trochu mléka. Hospo­dyně mu ochotně ukrojila notný krajíc a přitom se omlouvala, že mléko mu dát nemůže, protože jí krava přestala náh­le dojit. Tu se muž usmál a řekl, že jistě užitek od krávy odbírá nějaká čarodějnice. Nabídl se pak, že selce pomůže, e čímž tato ráda souhlasila.
Muž vytáhl z rance láhev, v níž bylo něco živého, protože se to hýbalo. Pak vzal dvě malé skříňky a vložil do nich něco z láhve a něco ze svého tlumoku, Obě skříňky zakopal ve chlévě do země pod přední nohy krávy. Bručel přitom něco tajuplného pod vousy a selku poslal z chléva ven. Ta však jeho počínání pozorovala malým okénkem, ale mnoho toho neuviděla. Muž i kráva byli zahaleni jakousi slabou mlhou. Slyšela jen, že kráva třikrát silně zabučela a pak nastalo ve chlévě ticho.
Za chvíli vyšel neznámý muž z chléva a kázal selce, aby vzala hrotek a šla krávu podojit. Hospodyně uposlechla a podivila se, když nadojila plný hrotek dobrého mléka s hus­tou smetanou. Nalila hned mléka do hrnku a podala je muži, který si na něm spokojeně pochutnával. Když dojedl, pravil hospodyni, že nyní bude kráva dobře dojit, ale aby nikomu, zvláště cizím ženám, nevypravovala, kdo jí pomohl. Hospodyně se mu dobře odměnila a neznámý muž odešel. Kráva od té doby opravdu hodně dojila a měla mléko tak husté a dobré, že selka vždy stloukla mnoho más­la, ba poprvé je musila stloukat celé tři dny.

Nikde jinde v dědině se muž nezastavil, odešel z Bezděčí tak tajemně, jako se tam objevil. Když to po letech vypravovala, povídali lidé, že onen muž musil vědět, kdo v Bezděčí má krávu očarovanou a že přišel čarodějnici potrestat Vždyť měl v tlumoku všechno připravené, věděl tedy, co bude potřebovat.

Čarodějnice

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Několik trnávských čarodějnic bývalo postrachem celého okolí. Scházívaly se vždy v květnu na cestě do Malíková, kde rostly tři prastaré mohutné lípy Společně se tam ve­selily a bavily tancem a proto se lidé báli v noci kolem lip chodit. Za jasných májových nocí totiž bývalo daleko slyšet jejich výskání.

Jedna z těch trnavských čarodějnic očarovala selce v Bez­děcí krávu, která pak dojila krev. Selka dobře věděla, kte­rá žena jí to provedla, ale bála ae ji prozradit, aby se vyhnula pomstě. Když ji viděla jít po vesnici, zavírala rychle vrata a utíkala k chlévu. Hodila na bránku plachtu, aby čarodějnice neviděla její dobytek.

Čarodějnice se učily jedna od druhé a jestli některá měla , dceru, vyučila ji teprve dokonale svému černému uměni. Ta­kové rodiny bývaly pak nejobávanější, neboť propadly úplné zlé moci a škodily každému na majetku a na zdraví. Většinou ubíraly užitek kravám svých sousedů. Krávy pak místo mléka dojily jasné červenou krev. Nechřadly ani nehubeněly, byly tlusté a žraly s chutí, užitek však neposkyto­valy žádný. Hospodyně nemohly prodat máslo ani tvaroh. Je­jich krajáče zely prázdnotou, maselnice zahálely v koutě komor, ale čarodějnice měly pěkného másla značně více, než by mohly stlouci od svých krav, jichž ostatně nikdy nemí­valy mnoho. Nač by poklízely a dojily, když si mohly přičarovat mléka s hustou smetanou víc, než měli na největším statku. Všechen čas věnovaly svým čárám a tak bohatly a mě­ly se dobře na úkor druhých.

Aby se zabránilo přístupu čarodějnic do chlévů, zastrkova­ly selky v Bezděcí před prvomájovou nocí k vratům a do hno­je na dvoře březové větve, plné svěžích mladých lístků, V této noci vnikaly čarodějnice nejvíce do cizích chlévů a snažily se dobytek očarovat. Když už se čarodějnici po­dařilo dostat na dvůr, nemohla vkročit do chléva dříve,dokud nespočetla všechno listí na břízkách a to nebylo snadné. Tím se omeškávala a zatím uplynula hodina, v níž mohla provádět svá kouzla. A když už se jí to podařilo u jednoho chléva, nemohla již uškodit ve chlévě druhém a tak byla většina krav v obci zachráněna.
Ve dne, kdy bylá hospodyně doma, nevpustila nikdy žádnou cizí ženu do chléva, i kdyby to byla její dobrá známá. Obvykle se nevědělo, která žena je zlou čarodějnicí, pro­to se hospodyně chránily každé návštěvnice. Bylo-li třeba pomoci při telení nebo onemocnění dobytka, volali se k pomoci jen muži. Cizí ženy kromě domácích se ani přitom nesměly do chléva ani podívat.

Novoveská světýlka

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Bylo to kdysi na jaře, kdy již končily přástky. Na kopeč­ku v chalupě u Šépkú se sešlo mnoho mladé chasy. Když od­cházeli domů, uviděli světýlka, která pobíhala na poli u Nove Vsi.
Daleko se však od sebe nevzdalovala. Držela se pohromadě, chvílemi mizela, ale hned se zase objevila jinde. Všichni je zvědavě pozorovali, ale nebáli se, neboť světýlka byla daleko. Pojednou se však ocitla na poli v Podevsi u Bezděčí. Než se překvapení diváci vzpamatovali, byla světýlka z polí až v Šuplerově zahradě, kde se točila, jakoby tan­covala.
Nyní se všichni krčili jeden k druhému a nikdo se neodvažo­val jít domů, ač noc již značně pokročila. Byla hustá tma a světýlka bylo dobře vidět. Neubývalo jich, naopak se zdálo, že jich přibývá. Stále se točila kolem sebe, rozběhla se a opět se srazila do chumáče, ale do vesnice se žádné světýlko neodvážilo. Chasa se třásla strachem, ačkoliv vi­děla, že taková světýlka ještě žádnému neublížila. Pojednou se všechna světýlka ztratila a nebylo je vidět ani u Bezděčí, ani se vracet k Kove Vsi. Všude byla černá tma a nikdo z chasy, shromážděné před Šépkovým, se neodvažoval jít domů. Nezbylo nic jiného, než že hospodář musel každého z nich doprovodit až k domovním dveřím. Na vesele pobíhající světýlka a strachuplnou noc se však ještě po letech vzpomínalo.

Strana 1 z 3

Abychom vám zajistili lepší uživatelské prostředí, používá tento web soubory cookie.

Další informace naleznete v našich zásadách používání souborů cookie a ochrany soukromí.