+420 605 217 370 nova.roven@gmail.com

O nás

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)
Číst více...

Havárie letadla německé armády ke konci 2.světové války

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

To, že v lese Plánivá spadlo letadlo se všeobecně ví. Ovšem co to bylo za letadlo, kdy se zřítilo, a další podrobnosti zná už málokdo.

Objevil jsem stránky, kde se tomuto případu věnovali podrobněji. Pro zájemce je níže odkaz.

Číst více...

Městečko Trnávka

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Nepřímé důkazy o existenci Trnávky nebo hradu nad Trnávkou jsou z let 1280, kdy si litomyšlský opat stěžuje na pana Ctibora, že ze svého hradu škodí klášternímu zboží a jeho lidem. Ze jména tohoto pána se dovozuje, že se jedná o Ctibora z Lipnice, předchůdce pánů z Cimburka a hrad nad Trnávkou.
Možnost existence Trnávky na začátku 13. století nepřímo dokládá i nález asi tří tisíc moravských denárů, rakouských feniků a jednoho braktátu.

První písemná zmínka je z roku 1308. Tehdy Bernard z Cimburka, syn Ctibora z Lipnice, jak je výslovně uvedeno se souhlasem manželky Žofie a svých nejmenovaných synů, prodal Stanimírovi z Letovic třináct lánů, mlýn a dvůr ve vsi Pacově.

Pacov se v té době již spravoval purkrechtním právem v listině uvedeným. Přítomnými svědky jsou doloženy okolní vesnice a to Vraclavem z Mezihoří, Fridrichem z Radkova, Zbislavem z Trnávky, šlechtici z Velkých Opatovic, Romberka, Lysic, Letovic a Křetína. Bernard požádal svého bratra Ctibora, uvedeného bez přídomku, o přivěšení pečeti.

Na této první listině se jejich pečeti nedochovaly na rozdíl od druhé z roku 1316. V této listině prodává Bernard stejnému Stanimírovi z Letovic, řečenému z Meziříčí, zbytek Pacova se souhlasem své manželky, jejíž jméno není uvedeno a svých synů Alberta a Jana. Na prvním místě mezi svědky je uveden jeho bratr Ctibor z Lipnice, nepochybně totožný s Ctiborem z první listiny. Mezi svědky je navíc Mikul z Petrovic (Petrůvky), Herold z Heroltic a Mikeš z Pivonic. Z listiny vysvítá, že kupující byl z rodu Ronoviců erbu křídla.

Tyto dvě listiny jsou uloženy v Oblastním archivu Opava, pobočka Olomouc, fond Metropolitní kapitula. Vesnice příslušné k tomuto panství nejsou známy.

Bernard směnil v roce 1320 s Kunhutou, sestrou krále Václava II., město Jevíčko, Chornice, Bělou, Přední a Zadní Arnoštov, Hartinkov a Vísku za své zboží v Čechách a připojil je k Trnávce. Následně je postoupil Janu Lucemburskému a ten je vyměnil za Tachov a Vranov.

Mezi lety 1323-1327 získal Bernard, asi výměnou za panství Trnávka, panství Střílky a do zástavy panství Tovačov. Odstěhoval se z Trnávky na hrad Střílky a se svou druhou manželkou Sabinou z Koryčan a syny začal stavět hrad Cimburk u Koryčan.

Trnávku získali páni z Lipé a to spolu s Moravskou Třebovou, na kterou byla v roce 1327 převedena zástava na Tovačov pro Anežku z Blankenheimu, manželku Jindřicha Železného z Lipé. Jeho synové si obrovský majetek tohoto rodu v roce 1349 rozdělili.

V roce 1365 odkoupil obě panství, Trnávku s Jevíčkem a Moravskou Třebovou,od pánů z Lipé markrabě Jan Jindřich, bratr krále Karla IV., každé za 8.000 hřiven stříbra. Z tohoto prodeje se dovídáme poprvé, které vesnice patřily k Trnávce. Byli to hrad Cimburk s městečkem pod hradem, Staré město (Stará Trnávka), Pacov, Lázy, Mezihoří, Petrůvka, Rozstání, Malíkov, Radkov, Gruna, Žipotín, Velký a Malý Bohdalov, město Jevíčko s příslušenstvím a Chornice.

Po smrti markraběte Jana Jindřicha přešlo panství na markraběte Jošta. Ten v roce 1386 nejdříve zastavil a později daroval panství Moravská Třebová svému příznivci Heraltovi z Kunštátu a od panství Trnávka mu přidal Mezihoří, Žipotín, Velký a Malý Bohdalov, Malíkov a Grunu. Radkov, Petrůvku se dvorem a mlýnem a tři poddané s mlynářem ve Staré Trnávce zastavil Sulíkovi z Radkova, potom Ješkovi, řečenému Hruška z Újezda. Postupně přešel tento statek na Zdeňka Kostku z Postupic a Ladislava z Boskovic.

Rozstání se oddělilo v roce 1408, ale v roce 1446 se připomíná znovu u Trnávky. Pacov se skládal ze tří částí. Vlastní vsi, tvrze se dvorem a samostatného svobodného dvora. V roce 1511 získal větší část Pacova Ladislav z Boskovic a připojil jej ke svému panství.

Na svobodném dvoře seděl v letech 1612-1664 šlechtický rod Pivců z Hradčan a Klimštejna. V roce 1695 jej od Antonína Bernarda Brabantského z Chobřan koupil kníže z Lichtenštejna a v roce 1787 byl rozdělen mezi osadníky z Ludvíkova.

Zbytek panství zastavil Jošt pánu Pročkovi Bouzovskému z Vildenberka a poté Jindřichovi ze Šumvaldu z rodu pánů ze Žerotína.

Na jeho dceru Markétu pak v roce 1407 přešla Trnávka dědičně. Jejím manželem byl Dobeš z Meziříčí a Popovic erbu křídla. Jeho erb, vytesaný do pískovce, je uložen v naší škole. Po jeho smrti přešlo panství na Vaňka a Beneše z Boskovic. Ti si dědictví rozdělili a Trnávku získal Vaněk.

Jeho manželkou byla Johanka z Vlašimi, jíž zapsal věno na Lázích, Vrážném a Rozstání. Jeho syn Oldřich z Boskovic v roce 1465 udělil Staré Trnávce, Lázům, Rozstání, Přednímu Arnoštovu a Vrážnému odúmrť za 170 zlatých. Pro kostel dal ulít v roce 1491 zvon. Byl dvakrát ženatý, a to s Kateřinou ze Sovince a Eliškou z Janovic. Jejich synové Vaněk, Arkleb, Jetřich, Bohuš, Jaroslav a nezletilý Václav postoupili panství bratranci na Moravské Třebové Ladislavu z Boskovic. K panství patřil hrad Cimburk, Městečko Trnávka, Stará Trnávka, Nová Ves (Lázy), Rozstání, Bezděčí, Unerázka, Vrážné, Přední a Zadní Arnoštov. Jeho syn Kryštof v roce 1547 prodal panství Trnávku a Boskovice Šimonu Ederovi ze Šťávnice.

K Trnávce patřil zámek Trnávka, MěstečkoTrnávka, staré město Trnávka s kostelním podacím, Rozstání, Nová Ves, Přední Arnoštov, Zadní Arnoštov, Vrážné, Bezděčí, Unerázka a dále Mezihoří s Petrůvkou od panství třebovského. Další vklad v zemských deskách z Lorence Edera ze Šťavnice na Erazima Weyzingera z Weyzinku je zapsán až v roce 1575, kdy již na Trnávce dávno seděl Prokop Podstatský z Prusinovic. Ten se zde připomíná už v roce 1568.
Při převodu na Weyzingery byl převáděn zámek Trnávka, městečko Trnávka, ves Staré Město, kromě tří poddaných s mlynářem, Václavovi z Boskovic náležitých, Ves Novou, ves Rostání, ves Bezděčí, ves Vrážné ves Omirasku, ves Petrůvku, ves Mezihoří, ves Arnoštov, ves Arnoštov, s dvorem pod zámkem Trnávkou, s druhým dvorem, který k zámku náleží (Suchý Dvůr), s pivovarem, s chmelnicí, s mlejnem pod zámkem. Připomíná se zde poprve pivovar, založený asi Edery ze Šťávnice.

Převod panství na Podstatské z Prusinovic v zemských deskách zapsán není, ale Prokop je musel získat asi dědictvím před rokem 1568. V té době (1552), možná již dříve, zdědil po Kateřině z Prusinovic, manželce Vratislava Lhotského na Vranové Lhotě, nebo jejich synů, Pěčíkov a připojil jej k panství Trnávka.

Podstatští dali ulít pro kostel v Trnávce dva zvony. Jeden v roce 1570, který byl přelit a za druhé světové války konfiskován a další v roce 1571, který se dochoval dodnes. Podle urbáře panství Trnávka, který navazoval na starší z roku 1548, zapsali Podstatští do nového, založeného v roce 1572, robotní povinnosti na panství pro Městečko Trnávku, Staré Město, Novou Ves, Přední Arnoštov, Zadní Arnoštov, Rozstání, Unerázku , Bezděčí, Mezihoří, poprve se připomíná Borová a čtyři osadníci na Plechtinci, kteří patřili k Pěčíkovu a postavili si domy na místě zaniklého dvora.
Na panství se připomíná chmelnice a vinice. Po smrti Prokopa spravoval panství jeho bratr Jindřich namísto jeho nezletilých synů Jana Matyáše a Prokopa. Ti prodali panství v roce 1589 Adamu Věžníkovi z Věžník za 36.000 zlatých. Prodával se zámek Trnávka, městečko Stará i Nová Trnávka s kostelním podacím, s mejtem, kteréž se v tom městečku od starodávna dává a vybírá, Ves Novou, ves Rostání, ves Mezihoří, ves Petrůvku, ves Pěčíkov i s Plechtincem, ves Omirásku, ves Bezděčí, ves Vrážný, ves Borovou, ves Přední Arnoštov, ves Zadní Arnoštov, s dvorem poplužným při Městečku Trnávce, s dvorem novým, jenž slove Suchej, s dvorem v Rostání s mlejny dědičnými, s pivovarem při Trnávce ležícím.

Vklad do zemských desek byl proveden až v roce 1600, protože tento kup nebyl původně sepsán na pergamenu, ale papíře, což pravidla nedovolovala.

Z Věžníků přešlo panství vynuceně na Karla z Lichtenštejna, smlouvou sepsanou dne 21.12.1622, vloženou do zemských desek až v roce 1629. Věžníkové byli českobratrského vyznání a k prodeji byli donuceni. Vyhnuli se tak případné konfiskaci majetku. Tehdy vdova po Adamu Věžníkovi, Mandaléna Věžníková, rozená z Říčan prodala panství se souhlasem sirotků Václava Jiřího, Adama Ladislava a dcery Lidmily za 60.000 zlatých.
K panství patřil zámek Trnávka, městečko Nová i Stará Trnávka s kostelním podacím, Ves Nová, ves Rostání, ves Mezihoří, ves Petrůvka, ves Pěčkov i s Plechtincem , ves Omiraska, ves Bezděčí, ves Vrážný, ves Borová, Přední a Zadní Arnoštov, s pivovarem v Trnávce, s dvorem poplužným pod zámkem Trnávkou ležícím, s dvorem novým, jenž slove Suchý Dvůr, s dvorem v Rostání, s dvorem ve vsi Zadním Arnoštově. V majetku Lichtenštejnů zůstalo toto panství až do roku 1849.

Číst více...

Historický dokument

Líbil se vám článek?
(1 hlas)

Roveň Stará

s osadou Bidovem leží na vyvýšenině severovýchodně od 553 m vysoké hory Plánivé jz. od Vranové Lhoty. Poprvé uvádí se Stará Roveň pod jménem „Rovna“ r. 1350 jakožto zboží vranovské, jež Bernard z Myretic, jakožto majitel polovice zaměnil se svými bratry Závišem a Vilémem z Rýznburka. Tito prodali své statky r.1354 dědičně Janovi z Bozkovic za 600 hřiven.

Osada Roveň dle lidové tradice slula prý původně „Raba“, ač písemných dokladů tohoto názvu nelze nalézti. Stará Roveň byla snad již od svého vzniku spojena s Vranovou, později pak od r. 1584 s Vranovou Lhotou tvořila zvláštní statek dle vrchnostenského odhadu 2 14/64 lánu. Původní osada čítala 14 usedlých, 3 obecní domky a hospodu. Robota stejná s lhotskou: sedlák 130 dní pěší roboty, gruntovní činže, poplatek ze slepic, kuřat a vajec, a konečně činže přádelní: chalupník 78 dní pěší roboty, domkář 13 dní a platy podobné jako sedlák. Majitelé Rovně uvedeni jsou ve Lhotě Vranové. R. 1790 uvádí se v Rovni 18 domů, 130 obyvatel a 100 jiter polí: r. 1870 načítáno ve 30 domech 175 obyvatelův. Dle dieces. katalogu z r. 1911 žije ve Staré Rovni 214, v Nové Rovni 128 katol. obyvatelův.

Mezi Rovní a bývalým dvorem (nyní Nová Roveň) byl les zvaný „Plánivá“, jenž sahal až do žlebu roveňského potoka a měřil 22 jiter 1346 ?°.  Josef hrabě Schaalfgolsche dal r. 1824 les vykáceti a vyměřiti na severním svahu podél potoka 12 stavebních míst po 100 ?° a rozprodati po 20 zl. k. m. osadníkům, kteří pak povinni byli robotovati 26 dní pěších silnou osobou u kteréhokoliv dvora s vlastním nářadím. Domkaři směli sbírati roští a hrabati stelivo, musili však dle rozhodnutí lesního úřadu vykonávati práce při honech, lesní kultuře nebo i dle ptřeby při polním hospodářství.

Ostatní půda vykácené Plánivé rozdělena byla na 12 stejných dílů, jež přiděleny jednotlivě domkařům na 3 roky zdarma s podmínkou, že vykopou pařezy a půdu obdělají. Po 3 letech byly dílce za mírný obnos pronajaty. Pojmenování této osady „Bídov“ (č. 19.-30.) pochází prý od vranovolhotského faráře P. Frant. Šafáře (1819- 1834), jenž docházel do Rovně na cvičení náboženská.

Nová Roveň, čili Dvorek, vznikla r. 1786 z bývalého panského dvora, zvaného všeobecně pro malou jeho rozlohu „Dvorek“, v němž ponejvíce chovaly se ovce a jalovice. Dle prvokupů ze dne 23. a 30. prosince 1786 byl dvorek tehdejšími majiteli Petrem Heřmanem a Františkem Jindřichem z Blümegenu rozdělen a rozprodán osadníkům po 20 zl. za každou usedlost (10 zl. splatných ihned, zbytek ve 3 ročních lhůtách po 3 zl. 20 kr. k. m.) a za roční plat 8 kr. k. m. s právem sbírati roští, hrabati stelivo a pásti dobytek na pastvisku až k vápenici a v lese „Zbytkách“.

Usedlých familiantů bylo 20 a 2 domkaři, tedy 22 čísla. Každý osadník musil si dům postaviti sám. Roboty nebylo. Dle listiny o vyproštění roboty ze dne 23. listopadu 1850, čítal velkostatek od každého usedlého roční činže 3 zl. 12 kr. laudemium 5% a 10% 44. celkem: 3 zl. 56 kr. Z toho odečtena gruntovní dávka 1 zl. 48 kr., tak že k vykoupení zbylo 2 zl. 8 kr.; jistina vyvazovací pro každého familianta obnášela 28 zl. 26 2/3 kr.

Význačnější trati Staré Rovné jsou: Rovenský důl, Občiny, Hamperky, kde v 16. stol. dolovalo se na železnou rudu a nyní kutací právo má Adolf Welleminsky z Biskupic, Okluky, Podhoří s pískovcovým lomem Brieslinga z Mor. Třebové, les Pišberk, nad Hroby, kde prý pochováváni bili osadníci za morové rány, Příhon,Puštěná, v Jalovčí, Plánivá Malá a Velká, za Příčkou, u Lhoty a na Pasekách. Trati náležející k Nové Rovni jsou: Plánivá, Královice, Poláky, Miškov, Pušná, na Dlouhým, na Dolečku, na Horách, u Stádliska a les Zbytky.

Stará Roveň, Bidov a Nová Roveň tvoří jednu politickou obec Dle reversu ze dne 16. září 1764 platila obec roveňská duchovnímu 2 zl. za bývalý odsyp ovsa a odváděla 14 kuřat a 56 vajec; dávky tyto nejsou dosud vykoupeny. Ke kostelu vranovolhotskému odvádí každý usedlý ročně ? žejdlíku másla. Stará Roveň byla až do r. 1871 přiškolena do Vranové Lhoty; školní dávka obnášela 1 2/8 žita dle míry staromoravské. Nynější škola (č. 31.) byla vystavěna r. 1893, jest jednotřídní s 42 žáky. V poslední době čítá Stará Roveň s Bidovem 31 domů se 177 obyvateli, Nová Roveň 22 domy a 106 obyvatel; r. 1870 žilo v těch 22 domech 147 obyvatelů. R. 1899 zřízena zde jednota dobrov. hasičů.

Číst více...

Velikonoce 2019

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)
Číst více...

Fauna a flóra na dvorku

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)
Číst více...

Dvorecké momentky

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)
Číst více...

Dvorek a okolí

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)
Číst více...

Konzerva

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Je to sice už dávná minulost, ale občas se vzpomene, a tohle jsou jediné obrazové doklady té události. O co šlo? Vilda dovezl ze Švédska konzervu zkažených a hnijících ryb (Surströmming), ve Švédsku prý delikatesa, ovšem po zážitku z otevírání osudné konzervy, většina zúčastněných značně pochybovala o vkusu a apetitu Švédů. Posuďte sami, z těchto (i když ne zrovna kvalitních) videí, je pořád cítit ten šílený odér.

Číst více...

Čarodějnice, která ubírala jiným hospodyním užitek

Líbil se vám článek?
(0 hlasů)

Před dávnými a dávnými lety žila v Rovni stará žena, kte­ré se báli všichni obyvatelé této malé vesničky. Chodila vždy zachmuřena a mračila se od rána do večera. S lidmi se stýkala málo, ale všichni se jí zdaleka vyhýbali. Vypravo­valo se o ní, že umí čarovat a že svými kouzly připravuje hospodyně o užitek.Žila v malé chaloupce a v jejím chléve stála jediná kráva. Ta jí však dávala takové množství mléka, že to ve vsi budilo všeobecný podiv.

Měla ve sklípku vždy plné hrnce mléka s takovým množstvím smetany, že ji stloukala celé dny a do města nosila plné koše másla. Také tvarohu prodávala mno­ho. Měla všeho dostatek a tržila hodně peněz.

Sousedé nad tím vrtěli hlavami a divili se. Jejich krávy dojily málo, ač je dobře krmili a pečlivě ošetřovali. Dlouho si to nedovedli vysvětlit, až se jednoho dne prozradilo to, čeho si jen domýšleli a o čem si šeptem povídali.

Kolem chaloupky oné ženy šla jednou časně zrána hospodyně a tu přes dřevěný plot viděla, jak samotářská žena stojí na dvoře u kůlu, na němž je zavěšen provaz. Druhý konec provazu byl upevněn na brance dveří u chléva. Přes provaz byla přehozena plachta trávnice. Žena stála u plachty a tahala za Šňůry cípů, jako kdyby držela kravské struky. Plachta se nadouvala jako mlékem nalité kravské vemeno a z cípů teklo silným proudem mléko do putny. Ta byla br­zy plná mléka, stejně jako veliký hliněný hrnec, jaké se vyráběly v Lošticích.

Hospodyně za plotem se otřásla hrůzou; poznala, že vidí Čarodějnici, která ubírá jiným hospodyním užitek. Pokři­žovala se a rychle ubíhala do lesa a skryla se tam pod hustým křovím mezi stromy. Bála se, aby ji čarodějnice neviděla a nemstila se jí za to, že viděla, co nemělo vi­dět žádné lidské oko. Teprve za chvíli se upokojila a šla lesní cestou domů.

Hned vypravovala muži, čeho byla svědkem a co na vlastní oči viděla. Muž se tomu ani příliš nepodivil, neboť věděl, co se o sousedce šušká. Žena to vypravovala i jiným soused­kám, takže brzy věděla celá dědina o čarodějnici, která jim škodí.

Od té doby se počali všichni čarodějnice stranit a nikdo se neodvážil vkročit do jejího domku. Děti před ní zdaleka pr­chaly a dospělí hleděli vždy zvědavě a s nedůvěrou na zamračenou čarodějnici, kráčející po návsi do lesa nebo na pole. Na levé ruce nosila vždy černou pásku, v níž prý měla ukry­ty nějaké kouzelné byliny. Bylo to zvláště nyní všem nápad­né, avšak nikdo se neodvážil se jí zeptat, proč má ruku stále obvázanou.

Všechny nehody a neúspěchy s dobytkem se připisovaly na její účet a všechny hospodyně se chránily pustit ji do svého domu nebo dokonce do chléva.

Číst více...
Strana 1 z 2
Created by LINELABOX

Abychom vám zajistili lepší uživatelské prostředí, používá tento web soubory cookie.

Další informace naleznete v našich zásadách používání souborů cookie a ochrany soukromí.